Štoky

Pamětihodnosti

• Barokní socha sv. Jana Nepomuckého
• Kamenná soška „Rolandův sloup“
• Kamenný kříž
• Kamenný náhrobník ve zdi kostela
• Zděná kaplička na okraji lesa směrem na Dobronín
• Kostel svatého Jakuba Většího
• Zámek z 2. poloviny 18. století
• Kamenný reliéf kříže
• Starý hřbitov s kamennou kašnou

Historie

Území obce Štoky bylo osídleno pravděpodobně před koncem prvního tisíciletí našeho letopočtu. Souvislé osídlení oblasti se datuje do 12. a 13. století, kdy do oblasti začali pronikat němečtí kolonisté z Bavorska. Velkým impulzem pro místní rozvoj byl poté objev drahých kovů v oblasti (stříbra).

První písemný záznam o obci je z roku 1347, kdy jsou Štoky doloženy jako farní ves. V následujících letech byla v obci doložena funkce rychtáře (1365) a kostel postavený v gotickém slohu (1372). Oblast Štoků a později samotná ves byla postupně v držení Řádu německých rytířů, benediktinů (?), premonstrátů (?) a pánů z Lichtenburgu.

Ve 20. letech 15. století zasáhly obec husitské bouře a od roku 1436 jsou zde jako držitelé doloženi Trčkové z Lípy. Za jejich držby získaly Štoky v 16. století celou řadu práv, mnohdy stvrzených samotným panovníkem - povýšení na městečko (?), konání jarmarků, právo používat pečeť, právo soudní etc. Oblast byla také zasažena reformačním hnutím. Krutou daň si na Štokách vybrala třicetiletá válka v 17. století - oblast byla zcela zpustošena a vylidněna, v letech 1624/1625 je v obci zaznamenán pouze kostel a panský dvůr. Noví osídlenci se v obci objevili již krátce po roce 1650, s nimi jsou doloženy vznikající cechy např. punčochářský a konání výročních trhů.

Významným se pak pro obec stalo až 18. století, kdy je obec zmiňována jako poštovní stanice. Po roce 1740 byla budována erární silnice Praha–Vídeň, která vsí procházela. Kolem roku 1760 byl vybudován štocký zámek ve stylu pozdního baroka. V okolí obce se také konaly vojenské manévry, jichž se osobně účastnil císař Josef II. Obci byly tehdy (již poněkolikáté) potvrzena privilegia a výsady a byla povýšena na městečko (1766). Významnou regionální událost pak přinesl až rok 1805 kdy počátkem prosince došlo v okolí k bitvě mezi bavorským zadním vojem francouzského vojska a Rakušany, kteří nestihli bitvu u Slavkova. V trojím střetu zvítězili nakonec Rakušané, ztráty na obou stranách byly asi 1600 mužů.

V průběhu 19. století se pak čile rozvíjel kulturní a společenský život, ačkoli byla obec z větší části německá (ještě v roce 1900 má se svou částí Zvonějovem 167 domů a 149 obyvatel českých a 1179 německých.), projevilo se v druhé polovině 19. stol. také české obyvatelstvo - roku 1880 byla založena česká „Beseda“. Činnost českých i německých spolků v obci zcela zanikla v průběhu první světové války 1914–1918.

28. října 1918 byla vyhlášena ČSR, což se projevilo i ve Štokách, hned následujícího roku zahájila provoz česká škola. V letech 1935–1937 byla vybudována nová školní budova, v níž se vyučuje dodnes. Meziválečná kultura v obci byla bohatá, opět vznikla celá řada spolků a politických sdružení.

V souvislosti s rokem 1938 zasáhla obci mobilizace, po Mnichově se však všichni povolaní vrátili zpět domů. Ve dnech 14. a 15. března 1939 byla obec a její instituce zabrána místními Němci a poté německou armádou. V průběhu války došlo pak k zatčení, věznění a dokonce i popravám několika štockých občanů. V květnu 1945 byla obec i s okolím po krátkém boji s nacisty osvobozena. Následovalo shromáždění a vysídlení naprosté většiny Němců.

Po únorovém převratu roku 1948 bylo založeno JZD a zlikvidováni všichni živnostníci a samostatní zemědělci. Nastala doba kolektivního zemědělství a budování staveb podporujících jeho údajný rozvoj. Roku 1968 se obyvatelstvo postavilo proti okupaci ČSSR zeměmi Varšavské smlouvy.

Po listopadu 1989 začala v obci vznikat občanská sdružení, formovaly se základny politických stran. Do druhé poloviny 90. let nastal dočasný útlum stavebních činností a zastavil se i růst populace.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

V letech 2006-2010 působil jako starosta Zdeněk Novák, od roku 2010 tuto funkci zastává Pavel Královec.