Přebuz

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Bartoloměje - Zdejší starý kostel byl v roce 1780 přestavěn v pozdně barokním slohu. Je jednolodní s polokruhovým závěsem presbytáře. Nad lodí je štíhlá osmihranná věžička. Jde o venkovský barokní, nově upravený kostel s rokokovým zařízením.
• Rudný důl OTTO
• národní přírodní rezervace Velký močál v k. ú. obce
• přírodní památka Přebuzské vřesoviště v k. ú. obce
• Velké jeřábí jezero, jedno z nejcennějších krušnohorských rašelinišť, asi 4 km severozápadně od Přebuze, a volně přechází do Německa. Pod ochranou obou států se tady v poklidu rozmnožuje malá populace tetřeva hlušce a několik dalších ohrožených ptačích druhů.

Historie

Založení Přebuzi je spojeno s bohatými nálezy cínové rudy. Letopočet údajného založení Přebuzi uvádí přebuzská kronika (založena 1836). Podle ní byla osada Přebuz založena r. 1347 německými kolonisty. Tentýž údaj je uveden v i kronice obce Jelení. Tyto údaje jsou však dnes již neověřitelné, ale dost pravděpodobné. Ještě v roce 1898 byl na stropě jedné z místností v radnici rozeznatelný znak Přebuzi s datem 13.3.1347. Nejstarší minulost Přebuzi je spojena s Jindřichovicemi. Podle kupní smlouvy z roku 1340 koupil ves Jindřichovice Peter Plik z Plikenštejna i s cínovými doly (nejspíše rýžoviště). V tom případě se muselo jednat o ještě neexistující Přebuz, neboť v bezprostřední okolí Jindřichovic nejsou a nikdy nebyla naleziště cínových rud (jen olověné rudy). Mathesus r. 1564 zaznamenal, že v r. 1400 bylo hornictví v Přebuzi v plném rozkvětu. Letopočet 1347 v přebuzské kronice je neprokazatelný, ale historicky věrohodný. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1542, přebuzská pozemková kniha byla založena r. 1543. Listina zásadní důležitosti pochází z r. 1553, kdy byly Přebuzi uděleny některé svobody a výsady. Povýšení Přebuzi na horní městečko r. 1553 mělo velký význam pro rozvoj hornictví. Dolování mělo s ohledem na množství odvalů značný rozsah. Na staré hornické mapě je zakresleno 45 těžených žil. Pro kontrolu báňského podnikání zřídili Šlikové r. 1556 v Přebuzi horní úřad. V době třicetileté války (1618–1648) docházelo k pozvolnému úpadku dolů. Oživení nastalo až koncem 17. století. Právě v období 1698 – 1760 dosáhla prosperita dolů největšího rozkvětu. V 19. století byly podnikány marné pokusy o obnovení těžby. K výraznějšímu obnovení těžby došlo až r. 1933 na Ritterově šachtě švýcarskou společností, která těžní jámu prohloubila a propojila s šachtou Otto. Před druhou světovou válkou ve městě žilo téměř 3000 obyvatel, většinou německé národnosti. Německá říše potřebovala cín k válečným a průmyslovým účelům a tak od švýcarské společnosti důlní závod (pod nátlakem) odkoupila. Vytěžená ruda byla zpracovávána na úpravně, která pracovala ve třísměnném provozu až do května 1945. Po skončení války přešel přebuzský závod pod správu Rudných dolů Příbram. Nastřílená a ještě nevytěžená ruda mohla po skončení války zásobovat úpravnu déle než rok. Po náhodném nálezu smolince byl v r. 1946 zahájen báňský průzkum na uranovou rudu, který byl pro neperspektivnost ukončen. Následně byla provedena likvidace dolů .