Pustiměř

Historie

K zásadnějšímu osidlování katastru Pustiměř docházelo již na počátku doby bronzové, jako hlavní centrum místní lokality se přirozeně nabízela ostrožna, dnes označovaná jako Hradisko Zelená Hora. Toto pravěké sídliště nabylo významu už v raném středověku a to hlavně díky své pozici ve středu Moravy. V období mezi 5. a 7. stoletím bylo již hradisko známo jako opevněné a leželo v blízkosti dálkové cesty , vedoucí přes Moravu až k Baltskému moři, zvané Jantarová stezka. V době před velkomoravskou říší se již Zelená Hora řadila mezi přední moravská centra, významem ji lze srovnávat s hradisky v Mikulčicích a ve Starých Zámcích u Líšně. Hradisko neztratilo na významu ani v období Velkomoravské říše. Pro toto období lze počítat i s možností, že se Hradiskem nazýval i dřevěný nebo již kamenný kostelík, na jehož místě vznikla později románská Rotunda svatého Pantaleona.

První písemná zmínka o obci pochází ze zakládací listiny staroboleslavské kapituly z roku 1046, kdy kníže Břetislav I. daroval kapitule staroboleslavské roční úrok jednu hřivnu a dva voly z pustiměřského hradu. I když tento dokument byl označen jako falzum ze 13. století, panuje shoda, že jádro falza tvoří pravá listina knížete Vratislava II. z druhé poloviny 11. století, do níž byly ve Staré Boleslavi včleněny dochované starší záznamy, které svědčily o původním obdarování této církevní instituce knížetem Břetislavem. Další, již bezpečná, zmínka pochází z roku 1232. 24. srpna 1341 je Pustiměř jmenována jako městečko.

Na místě kostela stával Klášter Pustiměř (opatství panen benediktinek zvaného Ad infantiam Christi tj. K dětství páně) založený roku 1340 a zaniklý roku 1588. Abatyše Alžběta (+ 1347), nemanželská dcera Václava III. byla poslední prokázanou Přemyslovnou. V rámci změn v zemské správě si od roku 1850 volila Pustiměř vlastního starostu.