Bzenec

Historie

Bzenec se nachází na starém sídelním území, archeologické nálezy dokládají nepřetržité osídlení tohoto místa od paleolitu až do současné doby. Název Bzence je vysvětlován dvojím způsobem – podle starší verze bylo jméno spojováno s byzantskou misí Konstantina a Metoděje, novější uvádí odvození názvu podle místa obrostlého bezem.

Vůbec první historicky ověřená písemná zmínka o Bzenci se nachází v listině papeže Řehoře IX. a je datována 10. 4. 1231. Až do roku 1422 patřil Bzenec bezprostředně českému králi, moravskému markraběti nebo jeho nejbližším příbuzným. Manželka Přemysla Otakara I. královna Konstancie nechala vystavět na návrší nad městem hrad, který byl ještě počátkem 14. století významným střediskem provincie a sídlem někdejšího hradského obvodu. Sídlo pod hradem plnilo asi již ve 13. století funkci tržního střediska, centrum tvořilo zřejmě Dolní náměstí. Význam města značně poklesl v roce 1363, kdy byly přeneseny župní úřady ze Bzence do Uherského Hradiště. Hrad nad městem byl v 15. století za husitských válek zcela zničen.

Bzenecké panství bylo v letech 1490–1514 zastaveno, vlastnili jej Kropáčové z Nevědomí, za jejichž vlády bylo na území Bzence vybudováno několik rybníků. Střediskem panství se místo zbořeného hradu stala tvrz postavená přímo ve městě. Ještě v druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna do zámecké podoby.

Roku 1514 získal panství Michal Podmanický. Později se na panství často střídali majitelé, v letech 1539–1548 jej vlastnili Žerotínové, roku 1588 získal panství Kašpar Pruskovský z Pruskova a jeho rod držel toto území až do roku 1806. Z Pruskovských vynikal především hrabě Erdman, který uskutečnil rozsáhlou přestavbu renesančního zámku a stál rovněž u zrodu farního kostela a kaple sv. Floriána.

Od roku 1806 vlastnili bzenecké panství Ditrichštejnové, v letech 1823–1844 hessensko-kasselský kurfiřt Vilém II. a poté Vilém z Reichenbachu-Lesonic. Konečně v roce 1917 zakoupil statek hrabě Magnis ze Strážnice.

Město bylo několikrát vypáleno – v letech 1605 a 1621, během 18. a 19. století vyhořelo dokonce čtyřikrát – roku 1709, 1720, 1723 a 1835. Po požárech nastalo vždy nové budování města, které mu vtisklo ráz přetrvávající až do 19. století.

Pečeť

Za Mikuláše Kropáče z Nevědomí byly do městského znaku předány z jejich rodového erbu mezi dvě věže tři lilie na hůlkách, Žerotínové vložili do znaku svůj štít – v černém poli tři bílé pahorky, nad nimi je postavený černý lev s rozdvojeným vztyčeným ocasem. Při nové úpravě znaku byly ponechány tři lilie, ale časem zmizely dvě makovice nad každou věží. Zmizely rovněž původní spáry ze zdiva věží. Na pečeti v renesančním štítě je městská zeď opatřená otevřenou brankou s cimbuřím a střechami mezi věžemi s žerotínským lvem korunovaným na trojvrší. Později se místo jednoho okna v každé věži objevilo okno v prvním a druhém poschodí, zeď dostala cihlové spáry místo kvádrových a do otevřené brány byla přidána červená ruka s mečem.

Stavební rozvoj města

V druhé polovině 16. století došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek. Před budovou stál tehdy hospodářský areál se sýpkou a pivnicí, u zámku byl rovněž dvůr se stodolou, za dvorem sladovna a pivovar. Vrchnost koncentrovala do města své podniky, jako dvůr, pivovar, valchu a šenkovní domy. Na počátku 17. století se město skládalo ze dvou náměstí a čtyř ulic, z Dolního a Horního rynku, Suchého řádku, Mlynské ulice, Bzinské a Vracovské. Nejvýstavnější domy byly na Dolním Rynku, v ulicích stály jen chalupy. Domy byly většinou přízemní, ze dřeva nebo vepřovic, kryty slámou. Jen některé domy na Horním a Dolním rynku patřící šlechtě, nebo bohatým měšťanům, byly vybudovány z tvrdého staviva a kryty šindelem. Dnešní Olšovská ulice se dříve nazývala Mlýnská, vedla k panskému mlýnu, který byl v blízkosti Olšovce. Počátkem 17. století se Bzenec řadil počtem domů před Kunovice, Zlín, Napajedla i Uherské Hradiště, válečné události, morové epidemie a požáry ale v 17. století způsobily značný pokles obyvatelstva. Hlavní výstavba a růst města nastal teprve v polovině 18. století. Od přelomu 18. a 19. století byly v rámci města dva vrchnostenské dvory spojené v jeden celek pomocí několika hospodářských budov, součástí byla vinopalna a pivovar. Od tereziánských dob bylo město spojeno silnicí s Brnem a Uherským Hradištěm, v 19. století vycházelo ze Bzence několik místních komunikací. Trať Severní dráhy císaře Ferdinanda spojila Vídeň s oblastí Ostravska a dnešního Polska. První železniční stanice Bzenec (dnes nazývaná "Moravský Písek") byla postavena na této trati v prostoru mezi Bzencem a Moravským Pískem v roce 1842 (střední část, roku 1868 byla dostavěna křídla); první jízda zde byla uskutečněna již 27. března 1841. Roku 1882 byla tato stanice propojena tratí s novou stanicí Bzenec Město (dnes nazývaná "Bzenec") na nově budované vlárské trati. Dne 19. září 1837 byla osada Olšovec spojena se Bzencem. Pošta je ve Bzenci od roku 1842. Na bzeneckém katastru byl v roce 1847 v blízkosti Moravského Písku postaven cukrovar, průmysl se zde ale rozvíjel pomalu a město zůstávalo nadále zemědělské. Od roku 1868 byl ve městě zaveden telegraf, telefon až v roce 1907. Ve 20. letech probíhala elektrifikace, první proud byl zaveden 2. května 1921. Velkou stavební akcí 20. let byla regulace potoka Syrovinka. V roce 1929 byl zbudován Lidový dům. Ve 30. letech bylo u lesa zbudováno koupaliště.

Současný zámek byl zbudován v polovině 19. století, v téže době byla postavena rovněž židovská modlitebna. Roku 1856 byla zbořena na náměstí před radnicí židovská jatka a v 90. letech barák s židovskými krámky. Roku 1869 byla zbořena stará radnice a na jejím místě postavena nová budova, ta byla rozšířena roku 1895. Téhož roku začala stavba nových jatek. Roku 1901 byla provedena rozsáhlá úprava hřbitova. Od roku 1890 byly postupně budovány chodníky, dlážděno náměstí a ulice ve městě. Roku 1913 byla odstraněna kaplička na náměstí. V roce 1915 byla na náměstí umístěna mariánská socha, která je dnes dominantou tohoto prostoru. Od roku 1764 stálo na náměstí jiné sousoší – sv. Trojice, to bylo ale roku 1937 přeneseno před schodiště kostela. Stavba silnice ze Bzence do Strážnice začala roku 1910, válka tuto stavbu však přerušila. V posledních dvou desetiletích 19. století byly zbudovány nebo adaptovány všechny tři bzenecké školy. Počet domů: 1836 – město 401 domů, židovská obec 88, 1869 – město 456 domů, Olšovec 71, židovská obec 111, 1890 – město 532, Olšovec 75, židovská obec 110, 1900 – město a Olšovec 628, židovská obec 97. Postupně se rušily malé nevyhovující domky v židovské čtvrti, čímž město získávalo výstavnější charakter. V prvních dvou desetiletích 20. století přibylo v Bzenci dalších 82 domů. V roce 1909 byl vypracován regulační plán města. V období první republiky se město během 20 let rozrostlo o celou pětinu, bylo postaveno 205 domů, počet obyvatel ale stagnoval. Výstavbou se město rozšiřovalo, vznikaly nové ulice a čtvrtě. V roce 1924 byl schválen projekt nové ulice vedoucí od nádraží a byl také postaven první domek mezi nádražím a lesem. Roku 1927 přibyla nová čtvrť, roku 1936 se stavěla řada rodinných domů v Olšovci a na Babí. K přejmenování některých ulic došlo v roce 1925, názvy Vracovská, Bzinská, Olšovská a Olšovec byly ponechány, Dolní náměstí bylo změněno na náměstí Svobody, Horní na Komenského. Nová ulice byla Vladislavova / z náměstí k Sokolovně/, dále byla pojmenována Žerotínova a Havlíčkova ulice, v dalších letech pokračovalo přejmenování ulic, V zahradách, Tyršova, Nová čtvrť, Na rejdišti, Mezi sklepy.

Správa města

Ve středověku byla ve městě volena samospráva. V čele byl purkmistr a konšelé, kteří tvořili městskou radu. Nejvyšší soudní moc vykonával rychtář, který pocházel z nejbohatších občanů města. Rada vydávala listiny, které pečetila městskou pečetí, rychtář užíval rychtářskou pečeť. Radnice stála na Dolním rynku, byla přízemní a měla věžičku se zvonkem který oznamoval počátek městských zasedání a počátek trhů, sloužil také k upozornění na nebezpečí – např. při vypuknutí požáru. Kancelářskou agendu vedl městský písař, zapisoval nákupy či prodeje domů a pozemků do purkrechtních knih, vinohradů do horenských knih, vedl rovněž sirotčí knihy, zápisy do svatebních knih a knih pozůstalostí. Purkmistr s radou vykonávali i soudní pravomoc, k výkonu trestu stával na náměstí před radnicí pranýř – vyvýšené místo s kruhem, u kterého byl provinilec přivázán. Hrdelní právo zůstalo v pravomoci města až do roku 1787, za městem směrem k Olšovci se nacházela šibenice, další šibenice stávala na panském poli Babí, měla základy z cihel do čtverce, v rozích byly zazděny dřevěné sloupy, na které se věšeli odsouzenci. V průběhu 17. a 18. století se postupně zvyšovala pravomoc purkmistra, který předsedal schůzím, spravoval pečeť a majetek obce. Na významu nabyl také městský syndik-právník se soudcovskou zkouškou. Městská správa se dostávala často do sporů s vrchností, které musely být řešeny u moravského tribunálu i u císařského dvora. Hlavním předmětem sporů bývalo odvádění daní i roboty. Do roku 1850 byl v čele města purkmistr a rada, které stvrzovala vrchnost. Od roku 1850 stanul v čele volený starosta s radními a obecný výbor. Bzenec byl do roku 1919 rozdělený na dvě politické obce, židovská obec měla vlastní správu.

Čestní občani města

• 1933 páter Josef HANÁK
• 1933 František KOUBA
• 1933 Jan GARTNER (vzdal se čest. občanství)
• 1933 ? KONIGSTEIN
• 1934 Jan ČERNÝ
• 2002 Ing.arch.Ivan ČERNÝ

Starostové

• 1848 1880 Martin RYCHMAN
• 1880 1881 František ČERMÁK
• 1881 1883 František BEZCHLEB
• 1883 1891 Pavel GOLIÁŠ
• 1891 1895 Josef ORLICKÝ
• 1898 1898 František BEZCHLEB
• 1899 1911 Josef ORLICKÝ
• 1912 1919 Leopold SKÁLA
• 1919 1924 Josef BUNŽA
• 1924 1925 František KUČERA
• SOUČEK
• 1945 1948 Alois DOSTÁLEK
• 1948 1950 Petr POSPĚCH
• 1950 1952 Oldřich KUČERA
• 1952 1954 Josef HARTMAN
• 1954 1964 Jan NOVÁK
• 1964 1976 Pavel NĚMEČEK
• 1976 1981 Alois SKÁCEL
• 1981 1986 Jaroslav VACULÍK
• 1986 2002 Ing.arch.Ivan ČERNÝ
• 2002 doposud Pavel ČEJKA

Historie školství

Škola existovala ve městě pravděpodobně již v době předhusitské, první písemná zmínka je ale až z roku 1583. Na škole nabyl vzdělání Václav st. Bzenecký – autor pamětí Kyjova a primátor Kyjova / kolem roku 1580/. V 18. století stávala budova školy na Dolním náměstí č. 77. Z důvodu nedostatečných prostor byla koncem 18. století postavena nová školní budova naproti kostela na Horním náměstí. V roce 1835 vypukl na Dolním náměstí požár, který se velmi rychle rozšířil až na náměstí Horní, kde zcela zničil školní budovu. Následujícího roku byla opravena a rozšířena Farní škola. V polovině 19. století existovala ve městě dvojtřídní obecná škola a v židovské obci německá národní škola. Počet tříd postupně narůstal, a proto bylo rozhodnuto zrealizovat stavbu nové školní budovy, ta byla dokončena v roce 1898. Roku 1885 byla na náměstí otevřena i jednoletá zimní hospodářská škola, která se roku 1887 přemístila do nově postavené budovy vedle fary. V roce 1899 byla tato škola změněna na dvouletou Zemskou rolnickou a vinařskou školu. Škola získala zejména v období první republiky velký ohlas, propagovala nové metody vinařství a vinohradnictví. Již od roku 1892 působila ve městě i Živnostenská škola pokračovací. V 90. letech 19. století vznikla ve Bzenci i mateřská školka.

Spolkový život a kultura

V roce 1880 se ve městě ustanovil spolek vojenských vysloužilců. Již od roku 1887 vyvíjela svoji činnost také Měšťanská beseda, jejímž účelem bylo podle stanov vzdělávat členy, opatřovat jim literaturu a časopisy, pořádat přednášky, zábavy a výlety. Ochotníci byli soustředěni v Divadelní a ochotnické jednotě Tyl, která vznikla v roce 1906. Ve stejném roce byla ustanovena rovněž Řemeslnická vzdělávací beseda Havlíček a Čtenářský a zábavný spolek Rostislav. Od roku 1910 působil ve Bzenci Odbor Národní jednoty, který zde zřídil veřejnou lidovou čítárnu. V roce 1915 přibylo nové kulturní zařízení – hoteliér Skála zřídil ve městě kino. Od roku 1918 se spolkový život soustřeďoval v několika spolcích – Sokol, Orel, FDTJ, divadelní ochotnická jednota Tyl, řemeslnická vzdělávací jednota Havlíček, osvětová komise, Péče o mládež, sbor dobrovolných hasičů, Včelařský spolek, jednota malozemědělců, vinařské a ovocnické družstvo.

V roce 1920 zahájila svoji činnost knihovna, byla sloučena knihovna Měšťanské besedy a Vzdělávací jednoty Havlíček. V roce 1935 patřila tato knihovna k největším v okrese.

Sokol byl založen jako tělovýchovná složka hasičské jednoty. Zpočátku se cvičilo ve dvoře L. Skály, vlastní tělocvična byla vybudována v roce 1893. Po roce 1918 byla odkoupena od strážnického hraběte Magnise budova pivovaru s hostincem, sálem, stodolou a dvěma sklepy. Adaptovaná Sokolovna byla otevřena 20. 11. 1921. V roce 1937 byl založen Muzejní spolek.

Expozice města Bzence – historie a současnost

Ve Bzenci byl založen Muzejní spolek již v roce 1937. K jeho zakládajícím členům patřili učitel a pozdější ředitel místní měšťanské školy Ctibor Šťastný, natěrač a konzervátor František Bezchleb a profesor Jan Hirš. Mezi hlavní cíle tohoto sdružení spadala zejména snaha o záchranu památek a starožitností, vztahujících se ke Bzenci a nejbližšímu okolí. Shromaždované sbírkové předměty se vystavovaly v městském muzeu, tato instituce se ale během své několik desítek let trvající existence muselo nejméně pětkrát stěhovat. V roce 1940 byl pro muzeum vyčleněn velký sál místního zámku, k dispozici byla tehdy i jedna místnost v přízemí. O činnost spolku byl zejména v prvních letech jeho existence značný zájem, o čemž svědčí skutečnost, že měl zpočátku až 200 přispívajících členů. Do muzejních sbírek se postupně podařilo získat celou řadu zajímavých exponátů, mezi kterými nechyběly vinařské předměty, zbraně, mince, keramika i archeologické nálezy. K muzeu byl v té době rovněž přičleněn městský archiv s písemnostmi až ze 16. století a s doklady cechovního života.

Prostory muzea byly využívány i pro krátkodobé výstavy, roce 1951 se zde uskutečnila velká výstava grafických prací a leptů Ctibora Šťastného. Uprostřed padesátých let se bzenecké muzeum stalo pobočkou Okresního muzea ve Veselí nad Moravou. Vlastivědné sbírky byly tehdy přemístěny do jedné místnosti bývalé židovské školy a část muzejních sbírek byla v roce 1956 umístěna v Hoškově domku na náměstí, kde byly také pořádány výstavy fotografií místních amatérských fotografů. Koncem šedesátých let byly muzejní sbírky umístěny v Absolonově provozovně na Horním náměstí a v roce 1971 se podařilo pro veřejnost zpřístupnit veškeré sbírky uložené i ve starších objektech. Svoji činnost bylo muzeum ve Bzenci nuceno ukončit v roce 1977, nebyly pro něj vhodné místnosti, stejně tak chyběl i odborný dozor. Na podzim roku 1977 provedl proto profesor Jan Hirš poslední odbornou inventarizaci muzejního materiálu, exponáty byly uloženy do krabic a následně převezeny do Hodonína, kde byly uloženy do depozitáře tamějšího muzea. Do někdejších muzejních prostor byla poté přestěhována městská knihovna.

V polovině 90. let došlo ve Bzenci k obnovení Muzejního spolku a díky vstřícnému postoji města je po dvacetisedmileté odmlce část muzejních sbírek opět zpřístupněna pro nejširší veřejnost. Expozice se nacházejí v prvním patře budovy knihovny v ulici Krále Vladislava. Ve dvou místnostech zde byly nainstalovány sbírky původního muzejního spolku, které jsou doplněny i o nové exponáty z posledních let.

Expozice města byly pro veřejnost zpřístupněny slavnostní vernisáží na Bzenecké slavnosti dne 13. 8. 2004, úvodní projev pronesl starosta města Pavel Čejka.

První místnost je věnována zejména historii města. Archeologické nálezy umístěné v první části expozice dokládají nepřetržité osídlení tohoto území již od paleolitu. Mezi vystavenými předměty se nachází přesleny, pazourky, neolitické sekerky i keramika. Následující úsek je věnován vývoji a přestavbám bzeneckého zámku i přilehlého parku, ve kterém se dodnes nachází jedna z nejstarších líp na Moravě. Základní i střední školství je v expozici prezentováno starými fotografiemi výstavby jedné z dominant města – Měšťanské školy, která byla slavnostně otevřena na Horním náměstí v roce 1898 a dále školními snímky z počátku 20. století. Mezi exponáty zde ovšem nechybí ani stará školní lavice, či učebnice. Další úsek expozice je věnován církevním památkám, zejména kostelu sv. Jana Křtitele a kapličce sv. Floriána, která byla za druhé světové války vyhozena ustupujícími německými vojsky do povětří. a její zřícenina se dodnes nachází na vrcholu kopce nad Bzencem. Opět je zde dokladována celá řada starých snímků, modlitební knihy či kropenky. Židovská komunita je připomenuta několika hebrejskými publikacemi, nechybí zde tóry, typický sedmiramenný svícen a celá řada dalších liturgických předmětů včetně oděvů, k vidění jsou zde rovněž fotografie přibližují také jednu z bývalých městských dominant – židovskou synagogu, která byla zbořena v 60. letech 20. století. Dominantní – centrální část místnosti je věnována národopisu, který je zde symbolicky prezentován kolovrátkem, máselnicí, keramikou a dalšími exponáty.

Expozice v druhé místnosti je zaměřena zejména na cechy, řemesla či zemědělství. Nechybí zde ani úsek věnovaný vinařství, které má v tomto městě dlouhou tradici. Zájemci si zde mohou prohlédnout vystavené zemědělské nářadí, cechovní pečetidla i vzácnou cechovní truhlice ze 17. století. K zajímavým exponátům se řadí také sbírka perníkových matric umístěná ve vitríně uprostřed místnosti či sbírka bzeneckých vinařských etiket. Celá expozice je doplněna řadou starých snímků, na kterých si zájemci mohou porovnat stavební vývoj Bzence.

Příprava expozice trvala několik měsíců, jejím autorem je Mgr. Ivo Vratislavský. Sbírkové předměty, které nejsou vystaveny, byly uloženy do depozitáře, postupně probíhá jejich dokumentace.

Kromě stálých expozic jsou pro návštěvníky k dispozici i dvě menší místnosti, které slouží k prezentaci krátkodobých výstav nejrůznějšího zaměření.