Zastávka

Pamětihodnosti

• Kaple svatého Jana Křtitele

Galerie

• Průmyslové objekty

• Obecní úřad a tělocvična TJ Sokol Zastávka

• Zastávka u Brna, železniční stanice

• Kaple sv.Jana Křtitele

Historie

Obec Zastávka je relativně mladou obcí. Vůbec nejstarším a dlouho i jediným domem na území obce je původně zájezdní hostinec, který dnes nese název Hornický Dům. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1688. Původně se nazýval Zastávka (odtud i název obce) a na křižovatce obchodních cest z Třebíče do Brna a z Pravlova do Velké Bíteše ho nechala postavit rosická vrchnost. K hostinci patřily rozsáhlé pozemky polí a luk na původním příbramském katastru a obchodovalo se v něm se dřevem. Roku 1763 prodal majitel rosického panství Jan Nepomuk Hausperský hostinec s pozemky Johannu Baltzarovi, jehož rodině pak náležel do roku 1850. Mezitím bylo 23. září 1769 objeveno v okolí dnešní obce černé uhlí a roku 1788 započala jeho těžba. Jejímu rozvoji napomohly zdejší železárny a místní železniční trať do Brna, postavená v letech 1852-1855. V souvislosti s těžbou zde ve 40. letech 19. století vznikly i první domky. Jan Arnošt Herring, majitel zdejších dolů, roku 1850 koupil od Josefa Baltzara hostinec a učinil z něj jídelnu a ubytovnu zdejších dělníků a horníků. Ubytovací kapacita hostince však nepostačovala a tak roku 1853 vznikla na jeho okolních pozemcích první dělnická kolonie nazvaná Amaliengrund (později zvaná Stará osada), roku 1862 další dvě dělnické kolonie Hutní osada a Nová osada. Roku 1875 na základě vyhlášky c. k. zemského místodržitele ze dne 5. září 1875 obec Zastávka oficiálně vznikla a součástí jejího území se staly části katastrů obcí Příbram na Moravě, Babice u Rosic a Rosice. Obec se však původně až do roku 1920 nazývala Boží Požehnání (německy Segen Gottes), což bylo odvozeno z názvu zdejšího uhelného pole Segen Gottes Grube. Po vzniku Československa získala obec roku 1920 současný název. Roku 1992 pak byla v okolí obce těžba uhlí v celém Rosicko-oslavanského revíru ukončena.

Za socialismu zde sídlila fakulta Státní bezpečnosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti, která podle Vladimíra Hučína „byla do roku 89 jednou ze špičkových zpravodajských škol, kde byli cvičeni teroristé, lidé, kteří se učili zacházet se Semtexem, se samopaly značky Škorpion ráže 7,62 a nebo i 9 a s těmito proprietami potom pronikali pod legendou národně-osvobozeneckého hnutí do nejrůznějších států s vyspělou demokracií a tam páchali zločiny nejhoršího kalibru.“