Lnáře

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Lnářích.

• Gotický hřbitovní kostel svatého Mikuláše
• Barokní kaple svaté Anny na Kalvárii z r. 1700
• Socha svatého Floriána u kostela
• Socha svatého Jana Nepomuckého a Sv. Donáta na hlavním silničním mostě(kopie)
• Barokní zámek Lnáře
• Barokní augustiniánský klášter a klášterní a farní kostel Nejsvětější Trojice s milostným obrazem

  Památky

  Stará Tvrz

  V současné době je ve Staré Tvrzi (zmíněné přímo prvně r. 1465, tj. před 544 lety) nově vybudovaná galerie (infocentrum) s celoročními expozicemi lidových řemesel z okolí i se stálou expozicí známého skláře a umělce Bohumila Eliáše. Tvrz hostí místní knihovnu s internetem. Stará Tvrz je původně na místě dřevěné opevněné tvrze, která prošla rozsáhlými přestavbami v průběhu dějin, především zmíním její přestavbu na kamennou gotickou tvrz. První, blížeji nespecifikovaní páni-rytíři ze Lnář měli již ve svém erbu daný klíč. Byli, jak naznačují zápisy z kronik, spříznění s pány z Kasejovic. Původní vodní tvrz byla založena na počátku 14. století. Habart ze Lnář zmiňovaný r. 1318 zde již s velkou pravděpodobností sídlil. Dnešní podoba Tvrze je rekonstrukcí jejího renesanční podoby, kterou získala roku 1593 či 1597. Tvrz přestala v polovině 17. století dostačovat a proto byl nalevo od ní vystavěn mohutný zámek. Stará Tvrz po dostavění Nového zámku sloužila jako její hospodářské-technické zázemí, později také jako pivovar (do r. 1930) se sklepy protivínského Platanu (po r. 1936). Nové využití vyžadovalo přístavbu nových budov a komína, což bylo na začátku 90. let strženo (= základ pro 0,25 ha velké nádvoří) a ponechaný zbytek je velmi podobný původní Staré Tvrzi. Před dvěma lety došlo opět k rekonstrukci vnější fasády a k opravě střechy, čímž se stal objekt atraktivnějším cílem pro turisty. Velká část Tvrze slouží jako obecní byty pro lnářské občany. Celá stavba, vč. nádvoří je památkově chráněna a patří obci Lnáře.

  "Nový" zámek

  Vedle Staré Tvrze stojící barokní „Nový“ zámek. Stavební práce začaly ve druhé polovině 60. let 17. století na příkaz hraběte Alexe Ferdinanda Vratislava z Mitrovic. Dostavěn byl za 1686 Tomáše Zachea, syna hraběte Černína z Chudenic. Jedná se o nejmonumentálnějším objekt obce a jejího širokého okolí. Dříve to bylo centrum rozsáhlé hospodářské jednotky, což je na jeho monumentalitě znát. Rod Černínů byl úspěšný, katolický, bohatý a rád dával svoje úspěchy najevo.

  V obci se nachází několik mostů a na nich je několik kamenných soch. Bývalý dřevěný padací most k Novému zámku byl kolem poloviny 18. stol. stržen a vybudoval se nový kamenný most, který zdobí sochy 6 světců - sv. Václava, sv. Barbory, sv. Jena Nepomuckého, sv. Vavřince, sv. Šebestiána a sv. Víta. Další mostem je most do zámecké zahrady a most ke Staré Tvrzi, který je zdoben mřížovím. U jeho začátku stojí panel, který podává turistům informace o obci a jejím okolí v několika světových jazycích. Na hlavním silničním mostě přes Smolivecký potok stojí 2 sochy, socha sv. Donáta s sv. Jena Nepomuckého.

  Architektura domů a novější památky

  Domy v obci jsou postavené částečně ve stylu selského baroka a dále je zde mnoho městských patrových domů. Dodnes se zachovaly domy především z 18. a 19. století. Na Annabergu (Aníně) se dochovaly, ač jsou dnes ve velmi zuboženém stavu, hrázděné domy typické pro jihozápadní Německo. Ty nechal vybudovat na počest své ženy Anny z Arvay hrabě Václav Klement Lüncker z Lützenwicku po jejich svatbě roku 1836. Hraběnka nad nimi r. 1840 nechala zrekonstruovat kapličku Sv. Anny, postavenou v r. 1700.

  Na začátku 20. století měla obec zhruba 1150 obyvatel a 150 domů. Odliv obyvatel nastal zejména do blízké Blatné či Plzně při tehdejším bouřlivém rozvoji těchto měst. Z tehdejší doby pochází i relativně velká železniční stanice Lnáře (- Schlüsselburg) z konce 19. století. Novější památkou je memorial osvobození obce americkou armádou (4. tankovou brigádou) 6. května 1945, který stojí přímo mezi fotbalovým hřištěm a hlavní křižovatkou poblíž velikého klasicistního lnářského dvora. Kamenný pomník s anglickým a českým nápisem přečkal i období nejtužší komunistické totality. V anglické verzi je obec označována jako „Town of Lnar“.

  Historie

  První písemné zmínky o Lnářích (Schlüsselburgu) a o původu jeho jmen První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318 (či 1313), ale mnohé pozůstatky z doby laténské v okolí dávají tušit, že kořeny obce sahají mnohem hlouběji v minulosti. Lnáře byly obcí, kde více než čtyři staletí sídlila vrchnost pro široké okolí. Původně na zdejší Staré Tvrzi, později (po r. 1670) na pohodlnějším a honosnějším "novém" zámku. Německý název místa Schlüsselburg znamená v češtině Klíčohrad. Tento název, v minulosti hojně používaný, je velmi starého původu. Již nejstarší původem němečtí vladykové Schlüsselburští, měli ve svém modrém erbu vyobrazený zlatý (či černý) klíč, který se zde našel již pradávno při orání. Tato událost byla umocněna prý zjevením Sv. Máří. A právě od této události (legendy) se vyvinul název pozdější název Schlüsselburg. První, kdo ho prý oficiálně využíval, byl hrabě Wratislaw z Mitrowic a jméno se užívalo až do r. 1945 velmi hojně. Z počeštěných verzí tohoto jména se dochovala verze Klíčumburk, jak se také někdy Lnářům ve středověku říkalo. Proto německý název obce, ač dnes nepříliš často používaný, je důležitý historicky a tradicí, více než u jakéhokoliv sídla v okolí Lnářů. Český název "Lnáře" je také starého původu a znamená "vesnice pěstitelů lna", tehdy obvyklé plodiny. Od prehistorie až do konce středověku Vlastní dějiny obce jsou provázány s přechodem rozsáhlých bažin na cestě z jihočeských a prácheňských pánví směrem ke Staré Plzni přes místní Smolivecký potok. Bažinaté místo v jinak kamenitém kraji bylo osídleno již v pravěku, podařilo se vykopat pozůstatky osídlení staré asi 2700 let. Přinejmenším od této doby byla širší oblast Lnářska řídce osídleným krajem a toto osídlení kontinuálně pokračovalo až do raného středověku. V době železné se místní keltská populace krom zemědělství živila i rýžováním zlata z potoků, po čemž se zachovaly pozůstatky, sejpy. V raném středověku řídce osídlený kraj dosídlili lidé kmene Dúdlebů, kteří přišli pravděpodobně z oblasti Černomoří a jsou lingvistické předpoklady, že byli pravděpodobně íránského původu. První známý vlastník Lnářů a aristokrat byl Ulrich ze Schlüsselburgu (Lnář), který je písemně zmiňován roku 1313, kdy doprovázel krále Jana Lucemburského při jeho výpravě do ciziny. Jeho rod byl německého původu, který se neznámo jak dostal do Lnář. V průběhu 14. stol. se do rodu přiženili místní nižší šlechtici. Dalším raným vladykou byl v úředním listě zmiňovaný Habart ze Schlüsselburgu (Lnář), což je zároveň i nejstarší dochovanou písemnou památkou vzpomínající obec Lnáře, pocházející z r. 1318. Již tehdy začalo vznikat menší lnářské zboží, neboli panství, které krom Lnář zahrnovalo i Zahorčice, Zámlyní, Předmíř či Říště. Později došlo k velké expanzi tohoto zboží, které zahrnovalo dvě menší města (mj. Kasejovice) a dalších 34 vesnic v širokém okolí. Tato expanze byla dána mimořádně úspěšným hospodařením místní šlechty, což umožnilo koupě dalších osad v okolí Lnář. Mezi léty 1404 až 1564 patří Lnáře a okolí Zmrzlíkům ze Svojšína. Druhý místní pán z tohoto rodu (Petr Zmrzlík ze Lnář a Kašperku) byl podporovatelem Husitů, kteří tak Lnáře ušetřily válečných útrap. Poslední ze Zmrzlíků, Václav, byl evangelického vyznání a pro hrozící exekuci majetku raději sám panství prodal 25. 4. 1564 Pánu Zdeňkovi ze Sternberga za 45 000 kop míšeňských grošů a utekl do tolerantnějšího Německa. Zdeněk ze Sternberga dostal panství již zadlužené, proto se jeho potomci panství raději vzdali a prodali jej svému příbuznému, Wolfu Novohradskému z Kolowrat.

  Wolf Novohradský byl poručníkem Petra Voka z Rožmberka, který Lnáře v r. 1608 navštívil. Wolf do Lnář také pozval Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který se postaral o zdokonalení a zvelebení místních rybníků. Roku 1597 také Wolf Novohradský nechal přebudovat starou a nepohodlnou gotickou tvrz na elegantnější renesanční zámek, který odnes zdobí erb jeho a jeho ženy z rodu Sternbergů. Wolf Novohradský z Kolowrat byl v království velmi důležitou osobou, neboť do své smrti v lednu roku 1609 byl nejvyšší komorník království koruny české.

  Rod Sternbergů dostal Lnáře ještě jednou zpět do vlastnictví 15. 9. 1617, kdy je Wolfův syn Zdeněk prodává za 100 000 kop míšeňských strýci Adamu ze Sternberga a Bechyně. Adam jako snášenlivý katolík se později stal purkrabím. Jeho syn byl ale sloužícím Šollem z Kasejovic úkladně zavražděn a Lnáře tak připadají dceři Adama, Evě Johanně. Ta lnářské panství prodala 24. 1. 1660 za 79 000 zlatých rýnských Aleši Vratislavovi, svobodnému pánu z Mitrovic. Tento pán počal se stavbou nového zámku v těsné blízkosti renesanční staré tvrze v r. 1666, ale tuto monumentální stavbu dokončil až další majitel, Humprecht Jan Černín z Chudenic, který koupil Lnářsko v r. 1675. Stavba byla po mnoha těžkostech, kdy hrozilo i zřícení stavby dostavěna v roce 1686. Později Lnáře získal hrabě Leopold Josef Künigl (1727), který nechal výrazně upravit zámek i přilehlou zahradu. Dalšími majiteli se stala hrabata ze Sweerts-Sporcku (kupující byl Karl Rudolf), která zámek vlastnila mezi léty 1745 až 1802. Dalším místním pánem se nakrátko stal biskup-kníže Pasovský Leopold Leonhard Raymund von Thun, který obratem prodal Lnářsko rodu Lünckerů z Lützenwicku (1804–1880). Za jejich vlády se život ve Lnářích a v okolí dramaticky změnil zákonem o zrušení roboty, který vydal 7. září 1848 císař Ferdinand I. Dobrotivý. Od této doby začalo lidí na Lnářsku ubývat a místní hospodářství tímto a všeobecným poklesem zájmu o ryby začalo upadat. Rodinnou hrobku Lünckerů z Lützenwicku najdete dodnes v blízké obci Kadov.

  Poslední lnářský aristokratický majitel byl Karl Klement Václav z Lilgenau (vlastník 1880-1927). Obrátil svojí pozornost k upadajícímu rybničnímu hospodářství a toto počínání bylo částečně úspěšně. V jeho časech se také mnohé proměnilo; Rakousko-Uhersko ve zničující válce zaniklo a vznikla Republika Československá. Obec se na konci 19. století podařilo připojit na železnici Blatná - Nepomuk, ale stanice je až 1,5 km na jih od obce. Tento fakt obec hospodářsky poškodil. První světová válka stála životy mnoha místních obyvatel, kteří mají svůj čestný pomník před základní školou poblíž modlitebny a centra obce. Lnáře sdílely osudy pozdější ČSR. Na říjen 1918 ve Lnářích upomíná památná lípa před obecním úřadem, která byla tehdy zasazena a dodnes zde roste. V ČSR proběhla pozemková reforma zákonem z dubna 1919, která v ČSR nejdříve zabrala 23 % veškeré půdy, později došlo ke zmírnění a zabralo se jen přes 40 % původně zamýšleného rozsahu. Karl Klement z Lilgenau za těchto okolností o své zadlužené lnářské panství přišel roku 1927, kdy prodal zbývající pozemky se zámkem pražskému židovskému obchodníkovi Karlu Bondymu. Tento první nearistokratický majitel se postaral o zvelebení Nového zámku. Od něj byl r. 1936 zámek v dražbě koupen pražským advokátem JUDr. J. A. Vaníčkem.

  Za války v obci na zabaveném Novém zámku sídlili mladí nacisté (výcvikové středisko pro mladou generaci, Hitlerjugend) Skončení druhé světové války přišlo do Lnář dne 6. 5. 1945 s příchodem americké armády. Generál Vlasov, který se vzdal armádě USA, byl v blízkém okolí Lnář předán jako nepřítel SSSR zástupcům Rudé armády. Doba komunismu byla pro obec období pomalého všeprostupujícího chátrání a šedi. Nic tomu nepomohlo, že se obec stala jedním ze letních sídel československé vlády. Nový rozkvět přinesla až nedávná, polistopadová minulost, především období po roce 2002. Obci se podařilo po katastrofálních povodních v srpnu 2002 získat dotace EU na obnovu místního hlavního mostu a hrází tří hlavních rybníků. Dotace se získala i na opravu chodníků a zastávek autobusu. Také Stará Tvrz byla zrekonstruována a vybudovala se v ní elegantní galerie s infocentrem a knihovna.