Kovářov

Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1220, kdy na tvrzi v obci sídlil vladyka Budilov z Kovářova, ale z archeologických nálezů v lokalitě se usuzuje, že osídlení je mnohem starší a sahá přibližně do 9. století. Oblast byla osídlená díky své výhodné pozici poblíž řeky Vltavy.

Vesnice Kovářov vznikla okolo tvrze, která se podle jedné verze měla nacházet jihozápadně u kostela. Tvrz připomíná vyvýšenina s příkopem a valem.

Podle druhé verze bývala tvrz v patrovém domě poblíž hřbitova. Na místě původní tvrze je dnes zástavba.

Po Budilovi vlastnil Kovářov vladyka Rynart.

Později byla vesnice rozdělena do čtyřech statků s různými majiteli. Majitelem jedné části vsi byl i milevský klášter. Druhým vlastníkem část vsi byl rod Melicharovský. Třetí díl vlastnili Brusové z Kovářova. Čtvrtým vlastníkem byl Mareš z Vestce.

Roku 1421 císař Zikmund jako odměnu za dobré služby při obraně Karlštejna předal okolní vesnice Matěji Brusovi z Kovářova. Po jeho smrti, díky poručníkovi jeho nezletilých dětí se majetek dostává do vlastnictví Rožmberků.

V roce 1461 se stává majitelem obce Jan II. z Rožmberka.

V 16. století byla postavena Janem Hruškou renesanční tvrz s názvem Nový Kovářov. Na jejím místě se dnes nachází budova staré fary.

Po Rožmbercích se majiteli stávají páni z rodu Švamberků a od roku 1622 Eggenbergové, který ale brzy vymírá a tak se obec stává majetkem Schwarzenbergů. Kovářov je přiřazen k Orlickému panství.

V 17. století, během třicetileté války byl Kovářov silně poškozen švédskými, francouzskými a pruskými vojsky. Sousední Zahořany byly vypáleny a zničeny vojenskými pochody, že se z rozvinutého města změnily v opuštěnou vesnici.

V 17. a 18. století neprochází obec největším hospodářským rozvojem, ale přesto vzniká většina současných kulturních památek, co se v obci v současnosti nacházejí.

Mezi lety 1771–1772 byla oblast zasažena morovou epidemií, která způsobila úmrtí 2 180 obyvatel. K připomenutí těchto událostí byla postavena nedaleko Kovářova, u obce Zahořany sloupová boží muka. Následný hladomor celou situaci ještě zhoršil.

V roce 1886 byla vystavěna přes obec silnice mezi Milevskem a Zahořany, což umožnilo další ekonomický rozkvět obce.