Slavonice

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Slavonicích.

• Pevnostní areál Slavonice – rekonstruované zbytky opevnění z roku 1938 přibližně 2 km od města směrem na Staré Město viz odkaz.
• Pfaffenschlag - zaniklá středověká vesnice 3 km severozápadně od Slavonic - cestou do Stálkova
• Renesanční historické jádro města
• Zbytky opevnění
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie – trojlodní bazilika; základy byly položeny v polovině 14. století
• Městská věž – byla postavena v letech 1503–1549 za finanční podpory soukenického cechu. Barokní střecha je z roku 1750
• Kostel svatého Jana Křtitele (Slavonice)
• Poutní kostel svatého Ducha (Božího těla)
• Městské muzeum Slavonice
• Dačická brána
• Znojemská (Jemnická) brána
• Slavonické podzemí – unikátní technická a historická památka, která je od roku 1998 zpřístupněna veřejnosti

Historie

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice.

Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680-1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům č. p.62 byl v této době přepřahací stanicí na této cestě.

7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať mezi Slavonicemi a Telčí a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města v polovině roku 1918 povolána čs. armáda aby podrobila město moci nového československého státu. V té době rozpad monarchie ale znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let minulého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929. Podél státní hranice byla v letech 1936 až 1938 vybudována soustava pohraničních pevností, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. Slavonice se však nestaly součástí Župy Sudety na západních hranicích země, ale byly přičleněny do říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska. Hranice mezi Československem a Německou říší byly posunuty o 10 km na sever od Slavonic, se všemi důsledky, které rozpínavost německého nacismu v té době přinesla. České obyvatelstvo, až na malé výjimky, bylo odsunuto do vnitrozemí.

9. května 1945 bylo město osvobozeno vojsky Rudé armády. Na základě rozhodnutí vítězných velmocí bylo ve dvou vlnách (1945 a 1946) odsunuto veškeré německé obyvatelstvo a město bylo osídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapřičinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu.

31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.

Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec.

Osobnosti

• Jan Matěj Butz z Rollsbergu (1712-1803), olomoucký kanovník, prelát kapituly a rektor olomoucké univerzity
• Vladimír Nekuda (1927-2006), archeolog, 23. června 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města
• Zikmund Polášek (1877-1933), hudebník