Horní Dvořiště

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Michala
• Pamětní deska příjezdu T.G.Masaryka do vlasti na nádraží
• Pomník Rudé armády na náměstí
• Boží muka

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1278. O původně gotickém kostelu Archanděla Michaela, jenž stojí v jihovýchodním rohu náměstí, jsou zmínky už z roku 1252. Dokončen byl v roce 1511, od roku jej měli cisterciáci z Vyššího Brodu. V roce 1738 bylo celé městečko včetně kostela zachváceno ohněm, při přestavbě dostala věž barokní báň. Poslední úprava kostela byla provedena v roce 1904. V současnosti se v této zajímavé církevní památce konají bohoslužby jen jednou měsíčně. Ze hřbitova u kostela, na němž se pochovávalo ještě v druhé polovině 19. století, se zachovala především výrazná hrobka rodiny Gillenbergů. Celou jižní stěnu bývalého hřbitova zabírá budova jednopatrové fary. V druhé polovině devatenáctého století žilo v Horním Dvořišti sedm set šedesát jedna obyvatel, byla zde škola a pivovar. K městečku patřily mlýny Edelmühle a Stegmühle a huť Jägerhäusel. Směly se konat čtyři výroční trhy, týdenní trhy byly ve středu. Významnou událostí, která ovlivnila život v Horním Dvořiští, byla stavba Dráhy císařovny Alžběty („Sisi“) z roku 1872. Koleje se sice městečku vyhnuly, ale v Českém Heršlágu, necelý kilometr jihovýchodně, byla zřízena železniční stanice, která se po roce 1918 změnila na velké nádraží s celnicí. Tam byl v pátek 20. prosince 1918 po 13. hodině Národním shromážděním a zástupci jihočeských okresů slavnostně uvítán prezident T. G. Masaryk, hudbou, hymnami a projevy představitelů spojeneckých států (Itálie, USA, Velké Británie a Francie) při svém triumfálním návratu do vlasti. Tam se také po čtyřech letech opět setkal se svým synem Janem Masarykem.

Po roce 1938 bylo Horní Dvořiště na území Německé říše, po osvobození americkou armádou (poděkováno na pomníku však bylo v souladu s ideologií reálného socialismu Rudé armádě) v květnu 1945 bylo vráceno Československu a většina obyvatel německé národnosti se musela vystěhovat za hranice. Městečko sice bylo dosídleno, avšak kvůli různým omezením, která vyplývala z přítomnosti Pohraniční stráže,zátarasů a strážních věží všude kolem, se sem lidé nehrnuli a jeho rozvoj stagnoval. Nyní je náměstí i s pěknou restaurací dobře upraveno a okolí je vhodné zejména pro cyklisty.